Text/HTML

Vzdělávání pro základní a střední školy
zaměřené na rozvoj dovedností šetrných
k životnímu prostředí

Příroda a krajina

Úvod - Co je to příroda a co je to krajina
Příroda a krajina Karlovarského kraje
Přírodní stanoviště

           
Lesy
         
Louky
         
Mokřady
         
Vodní plochy, toky

Ochrana přírody
          
Obecná ochrana přírody
         
Významné krajinné prvky
         
Územní systém ekologické stability
         
Krajinný ráz a přírodní parky
         
Zvláštní ochrana přírody

                        Zvláště chráněná území
                                              CHKO Slavkovský les
                                              Maloplošná zvláště chráněná území Karlovarského kraje

                        Natura 2000
                                               Evropsky významné lokality
                                               Ptačí oblasti

                        Zvláště chráněné druhy
                        Červený seznam ČR
                        Památné stromy
           Kdo chrání přírodu
         
Péče o přírodu (jak)

Zemědělství, lesnictví, rybářství
           
Vliv zemědělství na přírodu
                        Konvenční nebo ekologické zemědělství?
                        Zemědělské dotace a příroda
           Lesnictví
         
Rybářství

Vliv člověka na vývoj krajiny
Krajina a těžba, rekultivace
Vojáci a příroda
Invazní druhy


Co je to příroda a co je to krajina

Co je to příroda

Přestože všichni chápeme slovo příroda podobně, jednoznačná definice asi neexistuje.

Někdy se charakterizuje jako celý hmotný svět včetně energií, neovlivněný člověkem. Je potom ale přírodou louka, která je v našich podmínkách závislá na péči ze strany člověka – kosení? Pokud naopak za přírodu prohlásíme všechno včetně člověkem ovlivněných prostor, je přírodou i mrakodrap? Nebo se přírodou stane, pokud na něm zahnízdí rorýs?

Velký význam má chápání pojmu příroda, při diskusi o její ochraně. Pak musí zahrnout geomorfologické prvky, půdu, vodní toky a plochy, jedince, druhy, společenstva, biodiverzitu i krajinu jako celek.

Co je to krajina

Krajina je výsek souše, který můžeme vymezit hranicí, uvnitř které panují podobné morfologické, klimatické a sídelní podmínky, zjednodušeně je to území se stejným charakterem. Také bychom krajinu mohli definovat jako soubor přírodních a kulturních prvků na určitém prostoru, které na sebe vzájemně působí a společně vytvářejí charakteristiku místa. Z jednotlivých prvků bychom určitě jmenovali reliéf, lesy, louky a pole, vodní toky a plochy, sídla, jednotlivé více či méně významné stavby, ale i rostliny a živočichy a samozřejmě člověka samotného. Přitom je zřejmé, že mezi přírodními a kulturními prvky není jasná hranice, naopak většina prvků v naší krajině je spoluvytvářena přírodou i člověkem. Některé antropogenní prvky přitom v krajině vnímáme jako pozitivní, jiné jako negativní, např. velké dopravní stavby, výrobní haly nebo necitlivě zasazené stavby.

Můžeme rozlišit také různé funkce krajiny:

Užitná funkce zahrnuje to, jak člověk krajinu využívá, tedy jako životní prostor a zdroj všeho, co k životu potřebujeme.

Estetická funkce znamená, jak krajina působí na naše smysly a emoce.

Stabilizující funkcí můžeme nazvat to, jak krajina udržuje stálé a bezpečné prostředí a vyvažuje klimatické výkyvy – například zadržováním vody v období vysokých srážek a jejím pomalým uvolňováním v době sucha.

Zdravá krajina také udržuje diverzitu (rozmanitost) neživé i živé přírody – nížiny, hory, údolí, nivy, skalní výchozy, vodní toky a plochy, různé typy půd a s tím související různorodost rostlin, živočichů a společenstev, která vytvářejí.


Zpět

Příroda a krajina Karlovarského kraje

Karlovarský kraj je převážně hornatý. Při západní hranici se nachází Český les a Smrčiny, při severní hranici Krušné hory s nejvyšším vrcholem kraje Klínovcem (1244 m n. m.), ve vnitrozemí pak Slavkovský les a Doupovské hory a na jihu kraje Tepelská vrchovina. Pod Krušnými horami se nachází snížená Chebská a Sokolovská pánev. Nejnižším bodem je místo, kde kraj opouští řeka Ohře (320 m n. m.).

Z hlediska geomorfologického členění ČR náleží Karlovarský kraj do provincie Česká vysočina, Krušnohorská soustava, na jihozápadě zasahuje Šumavská soustava (Českoleská podsoustava), na jihovýchodě Poberounská soustava (Plzeňská pahorkatina). V Krušnohorské soustavě rozlišujeme na území kraje Krušnohorskou hornatinu (Smrčiny a Krušné hory), Podkrušnohorskou podsoustavu (Chebskou a Sokolovskou pánev a Doupovské hory) a Karlovarskou vrchovinu (Slavkovský les a Tepelskou vrchovinu). Geomorfologické členění lze najít na Národním geoportálu.

Tab. 1: Geomorfologické členění Karlovarského kraje

Provincie

Soustava

Podsoustava

Celek

Podcelek

Okrsek

Česká vysočina

Šumavská soustava

Českoleská podsoustava

Český les

Dyleňský les

Tišinská vrchovina

Třísekerská pahorkatina

Dyleňská hornatina

Podčeskoleská pahorkatina

Tachovská brázda

Dolnožandovská pahorkatina

Starovodská kotlina

Drmoulská hornatina

Krušnohorská soustava

Krušnohorská hornatina

Smrčiny

Ašská vrchovina

Hranická pahorkatina

Studánecká vrchovina

Hájská vrchovina

Lubská vrchovina

Hazlovská pahorkatina

Blatenská vrchovina

Velkolužská vrchovina

Vojtanovská pahorkatina

Chebská pahorkatina

Výhledská vrchovina

Hrozňatovská pahorkatina

Krušné hory

Klínovecká hornatina

Přebuzská hornatina

Jáchymovská hornatina

Jindřichovická vrchovina

Krajkovská pahorkatina

Podkrušnohorská podsoustava

Chebská pánev

Sokolovská pánev

Chlumský práh

Svatavská pánev

Chodovská pánev

Ostrovská pánev

Doupovské hory

Jehličenská hornatina

Hradišťská hornatina

Rohozecká vrchovina

Karlovarská vrchovina

Slavkovský les

Kynžvartská vrchovina

Arnoltovská vrchovina

Lysinská hornatina

Hornoslavkov-ská vrchovina

Krásenská vrchovina

Loketská vrchovina

Tepelská vrchovina

Toužimská plošina

Útvinská plošina

Mrázovská pahorkatina

Mariánskolázeňská vrchovina

Bezdružická vrchovina

Michalohorská vrchovina

Vidžínská vrchovina

Žlutická vrchovina

Bochovská vrchovina

Vladařská vrchovina

Poberounská soustava

Plzeňská pahorkatina

Rakovnická pahorkatina

Žihelská pahorkatina

Rabštejnská pahorkatina

Manětínská vrchovina

Manětínská kotlina

Z hlediska klimatického členění ČR (Quitt 1971) náleží většina Karlovarského kraje k mírně teplé oblasti, část Krušných hor, Smrčin a vrcholky Slavkovského lesa a Doupovských hor k chladné oblasti. Rozhodující vliv na klima má nadmořská výška a dále členitost reliéfu. V Chebské a Sokolovské pánvi je častý výskyt inverzí. Dlouhodobá průměrná roční teplota vzduchu je 7°C. Nejchladnější jsou vrcholy Krušných hor, na Klínovci je roční průměrná teplota méně než 3°C, nejteplejší je okolí Chebu, Karlových Varů a Ostrova (7-8°C). Průměrný roční úhrn srážek na území Kraje je 673 mm, nejvíce srážek je v období od května do srpna. Nejvíce srážek je na hřebeni Krušných hor (800-1000 mm ročně), nejméně v okolí Chebu (500 – 600 mm ročně). 

Velký podíl na vegetačním pokryvu mají lesy, Karlovarský kraj je s 43 % zalesnění na druhém místě v České republice, více lesů má jen kraj Liberecký. Naopak podíl orné půdy je nejnižší, pouze 17 %. Trvalé travní porosty (louky, pastviny) zaujímají 20 % rozlohy kraje. Zbytek tvoří cestní síť, lomy a výsypky, obce, zahrady a sady a vodní plochy. 

Nejvýznamnější řekou je Ohře, která tvoří osu Karlovarského kraje. Z vodních nádrží je největší VN Jesenice na řece Odravě. Velké rybničné soustavy jsou v okolí Ostrova nad Ohří, Bochova, Teplé a Toužimi.

V kraji se nachází celkem 37 měst, z nichž největší jsou Karlovy Vary s 51 tisícem obyvatel. Nejvýraznější dopravní stavbou je rychlostní silnice R6 z Chebu do Ostrova, mezinárodní silnice E48 z Karlových Varů směrem na Prahu a silnice I. třídy č. 21 z Chebu do Mariánských Lázní.

Díky pestrým fyzicko-geografickým podmínkám kraje jsou pestrá i společenstva rostlin a živočichů. Ta jsou ovlivněna historickým vývojem, nadmořskou výškou, vodou i vegetačními fenomény – vrcholovým, údolním a hadcovým.

Z hlediska biogeografického členění náleží Karlovarský kraj do hercynské podprovincie, bioregionu Ašského, Krušnohorského, Chebsko-Sokolovského, Hornoslavkovského, Doupovského, Rakovnicko-Žlutického, Českoleského a Tachovského. (Bioregion je jednotka biogeografického členění ČR, zahrnující území se shodnou vegetační stupňovitostí. Jeho biota je dána polohou a postglaciálním vývojem.)

Fytogeograficky náleží většina území kraje do mezofytika, které tvoří přechod mezi teplomilnou a chladnomilnou květenou, jeho původní vegetací jsou listnaté lesy. Vrcholy Krušných hor a Slavkovského lesa spadají do oblasti oreofytika, charakterizovaného chladnomilnou horskou květenou a jehličnatými lesy. Současný stav je dán jednak přirozeným vývojem od posledního glaciálu, kdy se na naše území znovu šířily teplomilné prvky, které v období glaciálu ustoupily k jihu, zároveň v nejvyšších polohách a na rašeliništích přetrvaly chladnomilné druhy z období glaciálu, zvláště druhy severského jehličnatého lesa. Z druhé strany je vegetace významně ovlivněna činností člověka, zejména odlesněním, které umožnilo imigraci lučních druhů, a dále výsadbou. Velkým problémem Karlovarského kraje jsou invazní rostliny, které byly zavlečeny člověkem, šíří se na úkor původních druhů a způsobují problémy v ekosystémech. Jedná se nejen o slavný bolševník velkolepý, ale také o křídlatku, netýkavku žláznatou, vlčí bob mnoholistý, nebo trnovník akát.

Z hlediska zoogeografie převažuje faunistický prvek arboreální (provincie listnatých lesů), kam patří 75 % naší fauny. Méně se vyskytuje prvek oreotundrální, kam patří fauna studených oblastí nad hranicí lesa a uplatňuje se zvláště v nejvyšších polohách (například tetřívek obecný Tetrao tetrix, kos horský Turdus torquatus), nejméně je zastoupen prvek eremiální (stepní – například užovka stromová Zamenis longissimus, zajíc polní Lepus europaeus nebo sysel obecný Spermophilus citellus, který má v Karlovarském kraji vůbec nejzápadnější výskyt). Složení fauny je podobně jako u flóry ovlivněno především postglaciálním vývojem a činností člověka. Celá řada živočišných druhů je u nás vázána na sekundární bezlesí, tedy plochy odlesněné člověkem. Tyto druhy by bez činnosti člověka u nás nebyly nebo by se vyskytovaly pouze v malých populacích na plochách primárního bezlesí.


Zpět

Přírodní stanoviště

Přírodní stanoviště (biotop) je místo, v němž žije společenstvo rostlin a živočichů. Zahrnuje jak neživou přírodu, tedy geomorfologické, geologické, hydrologické a pedologické podmínky a klima, tak samotné organismy. Je popsán z hlediska ekologických nároků určitých druhů nebo společenstev, například biotopem prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) jsou mokré louky, slatiny a rašeliniště na půdách bohatších živinami, biotopem datla černého (Dryocopus martius) jsou starší listnaté, ale i smíšené a jehličnaté lesy, biotopem perlorodky říční (Margaritifera margaritifera) jsou čisté a málo úživné potoky a říčky, s dostatkem hostitelských ryb (pstruh potoční Salmo trutta, losos obecný Salmo salar), vhodného typu planktonu a detritu, teploty a pH. Někdy se pojem biotop nebo stanoviště používá pouze pro abiotickou složku prostředí.

Biotopy mohou být suchozemské nebo vodní, lesní, luční, jezerní, říční apod. Mohou být do různé míry ovlivněné člověkem, od téměř nedotčených (některé lesy na nepřístupných místech), přes závislé na péči člověka (louky) až po silně ovlivněné (pole, smrková monokultura, intenzivně obhospodařovaná louka).

Následující grafy ukazují poměrnou rozlohu základních typů stanovišť v Karlovarském kraji v porovnání s celou Českou republikou (zdroj dat Český statistický úřad).

Obr. 1: Využití půdy v ČR

Obr. 2: Využití půdy v Karlovarském kraji

Zpět


Lesy
Bez vlivu člověka by většinu Karlovarského kraje pokrývaly lesy. Přirozenými porosty by v nejnižších polohách kraje okolo Ohře od Ostrova na východ byly dubohabřiny, v oblasti podkrušnohorských pánví doubravy. Na většině území jsou přirozenou vegetací bučiny, v nejvyšších polohách smrkové bučiny. Na rašeliništích jsou přirozené rašelinné smrčiny, v okolí vodních toků lužní lesy – jaseniny nebo olšiny.

V současné době je většina lesů v kraji hospodářských. Převažující dřevinou je smrk ztepilý (Picea abies) - 68,8 %, celorepublikový průměr činí 54 %. Borovice lesní tvoří 9,2 % (v celé republice 17 %). Hlavní listnaté dřeviny mají velmi malý podíl – dub letní (Quercus robur) 1,3 %, buk lesní (Fagus sylvatica) 3,4 % (v celé republice tvoří každá dřevina 6 %). Smrkové monokultury jsou ale málo odolné a snadno podléhají nepříznivým vlivům, i proto jsou v současné době ve větší míře vysazovány i jiné dřeviny. V roce 2011 plánují Lesy České republiky v Karlovarském kraji vysadit celkem 3 miliony sazenic lesních dřevin, přitom 1,5 milionu tvoří listnáče. Rovněž bude vysazeno 200 tisíc jedlí.

Ve vrcholových částech Krušných hor došlo vlivem imisí v 70. a 80. letech minulého století k rozpadu lesních porostů. Na těchto místech byly vysazovány „náhradní dřeviny“ - zejména břízy, smrk pichlavý, modřín opadavý, jeřáb ptačí, kleč horská a olše. Volba některých druhů, zvláště smrku pichlavého, ale nebyla příliš šťastná – jedná se o druh u nás zcela nepůvodní, na stanovištích v Krušných horách příliš neprospívá a navíc způsobuje zhoršování kvality půdy.

Zpět

Louky a pastviny

Louky a pastviny patří mezi stanoviště, která nazýváme „sekundární bezlesí.“ Vyskytují se na odlesněných místech a jsou závislé na hospodaření ze strany člověka – kosení nebo pastvě. Při opuštění postupně zarůstají dřevinami a za dostatečně dlouhou dobu by na jejich místě vznikl opět les. Druhové složení je závislé na charakteru půdy, množství živin, vlhkosti a způsobu hospodaření, dominantními druhy jsou trávy. Ochranářsky významné jsou zejména louky na živinami chudých půdách, které hostí řadu zvláště chráněných druhů rostlin. Na louky je rovněž vázána celá řada živočišných druhů, bezobratlých i obratlovců.

Pastviny a louky se od sebe liší charakterem vegetace díky různému způsobu hospodaření. Zatímco louky jsou koseny 1x až 2x do roka, mohou a nemusí být hnojeny, pastviny jsou paseny kontinuálně. Zvířata si při výběru potravy počínají selektivně, takže druhy nechutné nebo trnité zůstávají a postupně mohou oproti ostatním druhům narůstat. Část živin se na pastviny okamžitě vrací v podobě trusu. Zvířata navíc půdu sešlapávají a narušují drn, což umožňuje uchycení druhů, které by se v zapojeném porostu neuchytily. Záleží také na počtu a druhu paseného dobytka. Mezi sebou se podle hospodaření ale liší i louky – podle data seče se uplatňují druhy, které odkvetou ještě před sečí nebo naopak začnou kvést až po ní, záleží rovněž na počtu sečí, způsobu (ruční nebo strojová seč) a hnojení.

V Karlovarském kraji je relativně velký podíl luk a pastvin, tvoří 20 % rozlohy kraje, v celé republice připadá na tyto porosty 12,5 % půdy. Je to dáno zejména historicky, řídkým osídlením a s tím souvisejícím extenzivnějším využitím krajiny.

Nejcennější luční porosty jsou často vyhlášeny jako zvláště chráněné území. Příkladem je národní přírodní památka Upolínová louka pod Křížky nedaleko obce Prameny, kde kromě upolínu nejvyššího (Trollius altissimus) roste i několik druhů orchidejí, například prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), kosatec sibiřský (Iris sibirica) a další. Přírodní památka Hořečková louka na Pile chrání jednu ze šesti českých lokalit hořečku drsného Sturmova (Gentianella obtusifolia subsp. Sturmiana), z dalších významných druhů se zde vyskytuje například hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) a několik druhů plazů. 

Zpět

Mokřady

Mokřady jsou biotopy, které jsou trvale nebo po určitou část roku zatopené vodou nebo mají půdu stále nasycenou podzemní vodou. Může se jednat o zamokřené louky s tůněmi, prameniště, lužní lesy, rašeliniště, bažiny, břehy vodních ploch nebo slaniska. Jedná se o velmi cenná stanoviště z hlediska biodiverzity, hostí celou řadu druhů cévnatých i bezcévných rostlin, bezobratlých živočichů, obojživelníků a ptáků. Zároveň jsou významné z hlediska vlivu na klima, jsou schopny zadržet velké množství vody při vysokých srážkách, a tím zamezit vzniku povodní nebo jejich průběh mírnit, naopak v době bez srážek vodu pomalu uvolňují, ať už do podzemní vody, vodních toků nebo formou výparu. Tím fungují jako stabilizační prvky.

Mokřady jsou chráněny mezinárodní Ramsarskou úmluvou, podle níž má každá země vyhlásit minimálně jeden mokřad mezinárodního významu. V Karlovarském kraji chrání Ramsarská úmluva rašeliniště v okolí Rolavy a Přebuzi a mezi Horní Blatnou a Božím Darem. V českém zákoně o ochraně přírody a krajiny je rovněž ochrana mokřadů zakotvena, všechna rašeliniště jsou významným krajinným prvkem ze zákona a ostatní typy mokřadů mohou být jako významné krajinné prvky registrovány.

Zároveň se jedná o jedny z našich nejohroženějších biotopů. Ve snaze o co největší výnosy z krajiny byly v minulosti plošně vysoušeny za účelem pěstování lesa, zemědělských plodin a pro využití na pastviny, v případě rašelinišť též kvůli těžbě rašeliny. Rovněž narovnávání a opevňování vodních toků zrychlilo odtok vody z krajiny. Podle některých odhadů byla v Evropě od konce 19. století zničena více než polovina rozlohy mokřadů. Odvodnění a zalesnění rašelinišť v Krušných horách mělo za následek pokles populace tetřívka obecného a dalších druhů.

Dnes jsou patrné snahy o obnovení funkce mokřadů. Znovu se rozvolňují narovnané vodní toky, obnovují tůně a revitalizují rašeliniště. V Karlovarském kraji probíhá v současné době obnova Božídarského a Krásenského rašeliniště.

O rašeliništích se můžete více dozvědět zde nebo na stránkách karlovarského střediska Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.


Zpět

Vodní plochy, toky

Voda tvoří významnou složku krajiny, podmiňuje výskyt života, podílí se na tvorbě reliéfu. Vodní plochy a vodní toky vytvářejí specifické prostředí pro rozvoj společenstev rostlin a živočichů, které se liší podle toho, zda jde o vody stojaté nebo tekoucí, dle rychlosti proudění, množství živin, hloubky, teploty a dalších vlivů.

V oligotrofních (málo úživných, tj. s malým množstvím živin) tůních a jezírkách chladnějších oblastí rostou srpnatky (Drepanocladus spp.) a rašeliníky (Sphagnum spp.), bublinatky (Utricularia spp.) nebo zevar nejmenší (Sparganium natans). V mělkých stojatých vodách nížin a pahorkatin dominují lakušníky (Batrachium spp.) a hvězdoše (Callitriche spp.). V přirozeně eutrofních (hodně úživných) stojatých vodách najdeme kromě leknínů bílých (Nymphaea alba) a stulíků (Nuphar spp.) několik druhů rdestů (Potamogeton spp.) a okřehků (Lemna spp.). Vegetace vodních toků je určena z velké části rychlostí proudění, v horních prudce tekoucích úsecích toků se udrží pouze odolné druhy, například řasy nebo lakušník vzplývavý, v mírně tekoucích vodách převažují rostliny s listy plovoucími na hladině nebo těsně pod ní, například rdest uzlinatý.

Rovněž společenstvo živočichů se liší podle typu vody. Rozlišujeme rybí pásma – pstruhové ve vysokohorských tocích s chladnou vodou bohatou na kyslík, navazující lipanové pásmo s hlubší a teplejší vodou, parmové pásmo ve středních polohách s pomalejším prouděním a rozdíly v teplotě a množství kyslíku mezi létem a zimou a cejnové pásmo ve stojatých a velmi pomalu proudících vodách nížin s malým obsahem kyslíku. Vodní plochy různých velikostí, pokud nejsou příliš zarybněné, osidlují obojživelníci. Například čolek horský (Mesotriton alpestris) obývá menší vodní nádrže, naopak čolek velký (Triturus cristatus) spíše větší a hlubší. V čistých vodních tocích žije rak kamenáč (Astacus torrentium), vzácně (na Ašsku) i perlorodka říční (Margaritifera margaritifera).

Více o vodě najdete zde.


Zpět


Ochrana přírody

Každý člověk považuje některé věci a skutečnosti za hodnotné, usiluje o jejich získání a zachování a chrání je. Většina z nás by jako hodnotu označila život, zdraví, rodinu, přátelství, svobodu ... Hodnoty důležité pro celou společnost pak chrání nejen jednotlivci každý sám za sebe, ale jsou chráněny i zákonem.

Jakou hodnotu má příroda?

Můžeme rozlišit ekonomickou hodnotu přírody – poskytuje nám prostředí pro život, bereme si z ní potraviny, suroviny a léky, další zatím netušené ekonomické výhody nám může poskytnout v budoucnosti. Ekonomický dopad ničení přírody můžeme vyhodnotit, pokud spočítáme, kolik nás stojí nahradit přírodní procesy uměle – kolik peněz potřebujeme na podporu rybáře, který v důsledku znečištění a přelovení moře přijde o svou obživu, kolik nás stojí protipovodňová ochrana, když vykácíme horské lesy a zaplníme nivy toků stavbami.

Příroda má ale hodnotu nejen ekonomickou, ale i estetickou – poskytuje nám odpočinek, potěšení – a etickou – má hodnotu nejen ve vztahu k člověku, ale i sama o sobě a není zde jen pro nás, ale i pro budoucí generace a nejen pro člověka.

Příroda si tedy naši ochranu rozhodně zaslouží, i když to znamená, že tím někdy omezíme sami sebe nebo investiční záměry. Ochranou přírody se zabývá především zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Další české právní předpisy týkající se životního prostředí najdete na webu Ministerstva životního prostředí, výběr týkající se ochrany přírody také na stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.  Z mezinárodního práva jsou nejvýznamnější směrnice Evropské unie 92/43/EHS ze dne 21. května 1992, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, a 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků.

Zpět

Obecná ochrana přírody

Bylo by chybou se domnívat, že ty části přírody, které nejsou zvláště chráněné – rostliny a živočichové, kteří nepatří mezi zvláště chráněné druhy, místa, která nejsou vyhlášená za zvláště chráněná území – není třeba nijak chránit. S takovým přístupem by se z naší krajiny brzy stala vyčerpaná pustina se supermarkety, dálnicemi a nekonečnými lány, kde by místy živořily zbytky hodnotnější přírody. V takové krajině nejen že bychom nechtěli žít, ale neplnila by ani potřebné funkce a zvláště chráněné druhy a území by neměly velkou šanci na přežití. Proto je třeba přírodu chránit jako celek.

V zákoně o ochraně přírody a krajiny je ustanovena takzvaná obecná ochrana přírody. Podle ní jsou chráněny všechny druhy rostlin a živočichů před zásahy, které by druh ohrožovaly na existenci, velká pozornost je věnována ptákům, kde jsou chráněni všichni jedinci i hnízda a vejce. Chráněny jsou rovněž dřeviny, ke kácení stromů rostoucích mimo les je nutné povolení orgánu ochrany přírody. Do obecné ochrany přírody patří i ochrana významných krajinných prvků, územního systému ekologické stability, krajinného rázu a přírodních parků, jeskyní, paleontologických nálezů a přechodně chráněných ploch.

Zpět



Významné krajinné prvky

Významný krajinný prvek je dle zákona o ochraně přírody a krajiny ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou ze zákona všechny lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Pověřené obecní úřady mohou jako významný krajinný prvek zaregistrovat i jiné části krajiny, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů v sídlech včetně historických zahrad a parků.

Významné krajinné prvky jsou chráněné před poškozováním a ničením. Je možné v nich samozřejmě hospodařit a využívat je, ale pouze tak, aby nebyla narušena jejich funkce v krajině. Takové zásahy, které by prvek mohly poškodit, například stavby, odvodňování pozemků apod., podléhají schválení orgánu ochrany přírody.

Registrovaným významným krajinným prvkem v Karlovarském kraji je například Botanická zahrada v Dalovicích, pískovna u Vojkovic, slepé rameno Střely u Čichořic a desítky dalších. Přehled registrovaných významných krajinných prvků má vždy příslušný pověřený obecní úřad.

Seznam registrovaných významných krajinných prvků v působnosti ORP Karlovy Vary lze nalézt na Portálu životního prostředí Karlových Varů.

Zpět

Územní systém ekologické stability

Územní systém ekologické stability (ÚSES) krajiny je dle zákona o ochraně přírody a krajiny vzájemně propojený soubor přirozených a přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Větší plochy tvoří biocentra, která jsou vzájemně propojená biokoridory. Tak vzniká ekologická síť, která by měla pozitivně ovlivňovat okolní méně stabilní části krajiny a zajistit její přirozené funkce. Biocentra by měla umožňovat trvalé přežívání rostlin a živočichů, být zásobníkem vody a celkovým zdrojem přírodních prvků pro svoje okolí. Biokoridory mají především umožnit migraci živočichů i rostlin. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální úroveň ÚSES.

Jednotlivé prvky ÚSES jsou zaneseny v územních plánech. Jsou chráněny proti zásahům, které by je mohly poškodit. Například při plánování dopravních staveb je třeba dbát na zachování průchodnosti biokoridorů (mosty, propustky, ekodukty). Navíc je povinnost pečovat o prvky systému tak, aby lépe zajišťovaly ekologické funkce – to může znamenat revitalizaci toků, výsadbu alejí a doprovodné zeleně podél cest apod. V praxi ale zůstává myšlenka ÚSES jen na papíře a v reálné přírodě příliš nefunguje. To je způsobeno nevhodným výběrem prvků (například smrková monokultura funkčním biocentrem nikdy nebude), stavem krajiny (žádné skutečné biokoridory téměř nejsou), nedostatkem financí a vůle k vytváření ÚSES nebo prostě tím, že příroda se ne vždy chová tak spořádaně, jak bychom si přáli.

Nadregionálními biocentry jsou v Karlovarském kraji například Soos, Svatošské skály, Pustý zámek nebo Kladská. Biokoridory jsou často navrženy podél vodních toků.

Zpět

Krajinný ráz a přírodní parky

Krajinný ráz lze definovat jako přírodní, kulturní a historickou charakteristiku určitého místa. Je určen přírodními dominantami, jako jsou kopce, údolí, lesní celky, vodní plochy a toky, kulturními prvky, například typ zástavby a významnými budovami, způsobem využívání krajiny, tedy jde-li o převážně zemědělskou, zalesněnou nebo industriální krajinu, a vzájemnými vztahy jednotlivých prvků v krajině. Krajinný ráz je pak chráněn před zásahy snižujícími jeho estetickou a přírodní hodnotu. V poslední době se o krajinném rázu mluví často v souvislosti s výstavbou větrných elektráren nebo logistických center.

K ochraně krajinného rázu lze v cennějších územích vyhlásit přírodní park. V Karlovarském kraji je celkem 10 přírodních parků.

Přírodní park Český les navazuje na stejnojmennou chráněnou krajinnou oblast. Je převážně zalesněný, s minimálním osídlením.

Přírodní park Smrčiny tvoří úzký pruh v délce 40 km při západní hranici kraje od řeky Odravy až po Ašský výběžek. Z velké části se jedná o bývalé pohraniční pásmo. Území parku je převážně zalesněné, typické jsou četné skalní útvary.

Ve východní části Ašského výběžku se nachází přírodní park Halštrov. V převážně zalesněné oblasti pramení říčka Bílý Halštrov, ve které bývala početná populace perlorodky. Zemědělství se zde uplatňuje především v podobě pastvin.

Přírodní park Kamenné vrchy se nachází při hranici s Německem mezi Vojtanovem a Luby. Většina parku je zalesněná. Pramení zde řada větších potoků a vyvěrají zde i minerální prameny. Významné jsou i historické památky, například středověký vodní hrad ve Skalné, zbytky barokního zámečku v Horních Lubech a lidová architektura – chebské hrázděnky ve Skalné a Lomničce.

Přírodní park Leopoldovy hamry se nachází mezi obcemi Luby, Krajková a Kraslice. Jedná se o jihozápadní část Krušných hor. Opět jde o převážně zalesněné území s extenzivním zemědělstvím zaměřeným na pastviny a louky.

Přírodní park Přebuz se nachází v západních Krušných horách mezi Stříbrným potokem a Jelením vrchem. Velkou část plochy zaujímají rašeliniště a rašelinné lesy, nacházejí se zde národní přírodní rezervace Velké jeřábí jezero a Velký močál, které chrání právě rašelinné ekosystémy.

Přírodní park Jelení vrch navazuje na Přebuz. Je převážně zalesněný.

Přírodní park Zlatý kopec se nachází při hranici s Německem severozápadně od Božího Daru. Významnou část zalesněného území tvoří hluboké údolí Zlatého potoka. Nacházejí se zde četné zbytky důlních děl po středověké těžbě kovů.

Přírodní park Stráž nad Ohří se nachází severně od řeky Ohře v severozápadní části Doupovských hor. Lesní porosty jsou převážně bukové. Typické jsou četné vysokokmenné ovocné sady.

Přírodní park Horní Střela náleží většinou území do Plzeňského kraje. Zahrnuje především hluboké údolí říčky Střely.


Zpět

Zvláštní ochrana přírody

Přírodní prvky se zvláštní hodnotou a ohrožené fenomény vyžadují naši zvláštní pozornost přesahující obecné potřeby ochrany přírody. V zákoně o ochraně přírody a krajiny je zakotvena ochrana zvláště chráněných území a druhů, evropské soustavy Natura 2000 a památných stromů. Pro tato území a druhy platí zvláštní pravidla. 

Zpět


Zvláště chráněná území

CHKO Slavkovský les

Jediná chráněná krajinná oblast Karlovarského kraje tvoří trojúhelník mezi městy Planá u Mariánských Lázní, Kynšperk nad Ohří a Karlovy Vary. Celková rozloha CHKO je 606 km2, je tedy velká téměř jako jedna pětina kraje. Na jihu zasahuje malou částí do sousedního Plzeňského kraje.

Hlavním důvodem vyhlášení CHKO v roce 1974 byla ochrana minerálních pramenů lázeňského území. Rozsáhlé lesní komplexy spolu s rašeliništi jsou totiž hlavní zásobárnou vody pro jejich tvorbu. Nebyl to ale důvod jediný, území je hodnotné i z hlediska přírodního bohatství. Významná jsou zejména rozlehlá rašeliniště, hadcové skalní výchozy se vzácnou květenou i vlhké louky s orchidejemi.

Hodnotu území podtrhuje fakt, že se zde nachází 29 maloplošných zvláště chráněných území (2 národní přírodní rezervace, 3 národní přírodní památky, 10 přírodních rezervací, 14 přírodních památek).

Podrobnější informace o CHKO Slavkovský les, výčet zajímavých druhů a aktuality z území včetně nabízených exkurzí najdete na www.slavkovskyles.ochranaprirody.cz.

Zpět

Maloplošná zvláště chráněná území Karlovarského kraje

V České republice jsou vyhlašovány celkem 4 typy maloplošných zvláště chráněných území – národní přírodní rezervace (NPR), národní přírodní památky (NPP), přírodní rezervace (PR) a přírodní památky (PP).

NPR je menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku.

NPP je přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk.

PR je menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast.

PP je přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk.

V Karlovarském kraji je vyhlášeno 6 NPR (Božídarské rašeliniště, Kladské rašeliny, Pluhův bor, Soos, Velké jeřábí jezero, Velký močál), 7 NPP (Komorní hůrka, Křížky, Lužní potok, Skalky skřítků, Svatošské skály, Upolínová louka pod Křížky, Železná hůrka), 30 PR a 27 PP. Tato území byla vyhlášena většinou pro ochranu rašelinišť, mokřadů, vodních biotopů nebo geologických útvarů.

O jednotlivých zvláště chráněných územích se můžete více dozvědět na webu Karlovarského kraje nebo na http://prirodakarlovarska.cz.


Zpět

Natura 2000

Podle směrnice Evropské unie o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a směrnice o ptácích vyhlašují všechny členské státy EU chráněná území, která mají zajistit ochranu druhům rostlin a živočichů a přírodním stanovištím jmenovaným v přílohách směrnic. Jedná se o živočichy, rostliny a typy přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Z rostlin je to například svízel sudetský (Galium sudeticum, endemit Slavkovského lesa a Krkonoš) nebo koniklec otevřený (Pulsatilla patens, euroasijský druh výslunných travnatých strání a skalních stepí, v Karlovarském kraji se vyskytuje v Doupovských horách), z živočichů střevlík Menetriésův (Carabus menetriesi, brouk rašelinišť, vyskytuje se mj. v Krušných horách), modrásek očkovaný (Maculinea teleius, motýl vlhkých nehnojených luk s krvavcem), několik druhů netopýrů, kuňka obecná (Bombina bombina, žába mělkých zarostlých osluněných vod, vyskytuje se mj. v Doupovských horách), losos obecný (Salmo salar) nebo bobr evropský (Castor fiber) a mnoho dalších druhů. Ze stanovišť například přirozená dystrofní jezera a tůně (vegetace málo nebo středně úživných vod s bublinatkami a rdesty), evropská suchá vřesoviště, několik typů luk, rašelinišť a několik typů přirozených lesních stanovišť. Dle směrnice o ptácích je chráněna celá řada ptáků různých řádů.

Okamžikem našeho vstupu do Evropské unie vznikla povinnost vytvořit síť těchto lokalit, nazývanou Natura 2000, i na našem území. Proto byly vytipovány lokality s významným výskytem druhů a stanovišť ze směrnic a byly zařazeny na Evropský seznam jako evropsky významné lokality (pro druhy kromě ptáků a pro stanoviště) a ptačí oblasti (pro ptáky). Část těchto lokalit je v současné době vyhlašována jako zvláště chráněná území, část má zajištěnou ochranu na základě smlouvy s vlastníkem pozemku (častěji budovy – zvláště u netopýrů), část bude mít ochranu „pouze“ na základě Natury 2000. Na některých místech se lokality Natury 2000 se stávajícími zvláště chráněnými územími překrývají. Vůči Evropské unii jsme nyní za stav těchto lokalit a jejich předmětů ochrany zodpovědní.

V územích Natury 2000 většinou není vyloučena činnost člověka, naopak citlivé hospodaření je často pro zachování předmětů ochrany nutné. Vyloučeny jsou ovšem ty činnosti, které by mohly předměty ochrany významně negativně ovlivnit. Natura 2000 nemá nahradit naše stávající zvláště chráněná území, ale spíše je doplnit a obohatit ochranu přírody o evropské hledisko.

Více se můžete dozvědět na českých a evropských oficiálních stránkách o Natuře 2000.


Zpět

Evropsky významné lokality v Karlovarském kraji

Evropsky významné lokality (EVL) v Karlovarském kraji často chrání rašeliništní stanoviště (např. Krušnohorské plató, Pernink, Krásenské rašeliniště nebo Kladské rašeliny), louky (např. Úpolínová louka – Křížky nebo Lomnický rybník), vodní stanoviště (např. Ramena Ohře nebo Bečovské lesní rybníky) či lesní stanoviště (např. Vladař nebo Krušnohorské plató). Z živočišných druhů je častým předmětem ochrany motýl hnědásek chrastavcový (Euphydryas aurinia, celkem ve 21 lokalitách) a různé druhy obojživelníků. Z rostlin patří mezi nejvýznamnější druhy sleziník nepravý (Asplenium adulterinum), rožec kuřičkolistý (Cerastium alsinifolium) a svízel sudetský (Galium sudeticum), rostoucí na hadcových skalách (např. Úpolínová louka – Křížky nebo nejmenší evropsky významná lokalita Karlovarského kraje Pramenské pastviny).

Mezi evropsky významné lokality mohou být zařazeny i takové, které vznikly činností člověka. Například EVL Matyáš tvoří výsypka v Sokolovské pánvi, kde se vyskytuje čolek velký a další druhy obojživelníků, nedaleká EVL Pískovna Erika rovněž chrání obojživelníky. V EVL Hradiště, která zahrnuje vojenský výcvikový prostor Doupovské hory, se díky činnosti armády vytvořila celá řada významných bezlesých stanovišť a biotopů chráněných druhů.

Více o konkrétních evropsky významných lokalitách v kraji se můžete dozvědět na http://priroda-kv.cz.


Zpět

Ptačí oblasti
Ptačí oblast Doupovské hory

Doupovské hory leží na pravém břehu Ohře při východní hranici Karlovarského kraje. Sopečný původ pohoří dokládá jednak kruhový tvar a jednak horninové složení. Stejnojmenná ptačí oblast zahrnuje kromě vlastních Doupovských hor ještě přilehlé části Podkrušnohoří a svahy Krušných hor. Celková rozloha ptačí oblasti je přes 63 tisíc hektarů.

Současná podoba Doupovských hor je silně ovlivněna specifickým využitím území člověkem. Do poloviny 20. století bylo celé pohoří poměrně hustě osídlenou zemědělskou oblastí. Většinu obyvatelstva tvořili Němci, kteří byli po 2. světové válce odsunuti. Velká část území se pak stala vojenským újezdem, který zde existuje dodnes. Více o přírodě vojenských újezdů a cvičišť zde.

Pozůstatkem původní vegetace jsou květnaté bučiny v údolích Ohře a v okolí Pustého zámku, suťové lesy na prudkých svazích a jasanovo-olšové lužní lesy v údolích. Místy se setkáme s vysázenými smrkovými porosty. Velkou část území zvláště v centrální části tvoří mozaika luk, keřů a menších lesíků, vzniklých zarůstáním opuštěných polí a dalších zemědělských pozemků. Zejména luční společenstva jsou velmi cenná a hostí celou řadu vzácných druhů rostlin i živočichů, jako je koniklec otevřený (Pulsatilla patens), kosatec sibiřský (Iris sibirica), modrásek bahenní (Maculinea nausithous) nebo hnědásek chrastavcový (Euphydryas aurinia). I proto jsou zde kromě ptačí oblasti vyhlášeny i dvě evropsky významné lokality: Hradiště a Doupovské hory.

V Doupovských horách bylo prokázáno hnízdění 148 druhů ptáků. Toto nebývalé množství je dáno právě nabídkou různých typů prostředí od rozsáhlejších lesních komplexů přes menší lesíky a křoviny až po louky. Předmětem ochrany je 11 druhů ptáků. Čáp černý (Ciconia nigra) osidluje rozsáhlejší lesy a v současné době zde hnízdí 12 až 16 párů. Datel černý (Dryocopus martius) rovněž hnízdí v lesích a jeho populace v Doupovských horách je odhadována na 60 až 80 párů. Dalším lesním druhem je lejsek malý (Ficedula parva), který se zde vyskytuje v počtu 40 až 60 párů. Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) je noční lesní pták, hnízdící zde v počtu 10 až 20 párů. Včelojed lesní (Pernis apivorus) hnízdí v lesích v počtu 13 až 16 párů, vyžaduje ovšem i dostupné otevřené plochy, jako jsou např. louky. Výr velký (Bubo bubo) využívá různé typy prostředí, vyskytuje se zde 10 až 12 párů. Podobně ve více typech prostředí můžeme najít žlunu šedou (Picus canus), hnízdí zde 40 až 60 párů. Křovinaté stráně, okraje lesů a pastviny jsou domovem pěnice vlašské (Sylvia nisoria), její populace v Doupovských horách je odhadována na 300 až 500 párů. Podobné prostředí osidluje i ťuhýk obecný (Lanius collurio), žije zde 300 až 500 párů. V rákosinách, mokřadech a na loukách hnízdí v počtu asi 20 párů moták pochop (Circus aeruginosus). Druhem obývajícím louky a pastviny je pak chřástal polní (Crex crex), jehož populace čítá 60 až 80 samců.

Do Karlovarského kraje zasahuje velmi malou částí i ptačí oblast Novodomské rašeliniště – Kovářská.

O ptačích oblastech se více dozvíte na www.natura2000.cz. V tištěné podobě lze doporučit: Hora J., Brinke T., Vojtěchovská E., Hanzal V., Kučera Z. [eds.] (2010): Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005 až 2007. 1. vydání. Praha: AOPK ČR, 320 str. (Z této publikace byly převzaty údaje o početnosti ptáků.)

Zpět

Zvláště chráněné druhy

Kromě toho, že všechny druhy rostlin a živočichů jsou obecně chráněné před zásahy, které by mohly druh ohrozit na existenci, lze takové druhy, které jsou ohrožené či vzácné nebo vědecky či kulturně velmi významné, vyhlásit za zvláště chráněné. To se stalo vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb. Dle stupně ohrožení jsou rozlišovány tři kategorie – kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené druhy.

Zvláště chráněné rostliny jsou chráněny ve všech svých podzemních a nadzemních částech a všech vývojových stadiích, chráněn je rovněž jejich biotop. Je zakázáno tyto rostliny sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji. Je též zakázáno je držet, pěstovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat nebo nabízet za účelem prodeje nebo výměny.

Zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stadiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stadia nebo jimi užívaná sídla. Je též zakázáno je držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny.

Vyjmenovat všechny zvláště chráněné druhy, vyskytující se v Karlovarském kraji, by trvalo velmi dlouho. Proto uvedeme pouze několik příkladů, pro které je Karlovarský kraj velmi významný:

Rožec kuřičkolistý (též hadcový, Cerastium alsinifolium) je endemitní rostlina Slavkovského lesa – nikde jinde na světě se s ní nepotkáme. Její areál ve skutečnosti nepřesahuje 15 km2 a nachází se mezi obcemi Prameny, Louka, Mnichov a Sítiny. Jedná se o drobnou bíle kvetoucí rostlinku. Roste na hadcových skalách a jejich okolí. Je zařazena do kategorie kriticky ohrožené druhy.

Čolek hranatý (Lissotriton helveticus, dříve Triturus helveticus) je rovněž zařazen mezi kriticky ohrožené druhy. Areál tohoto obojživelníka sahá od Španělska přes západní Evropu až do České republiky – zde se ovšem vyskytuje pouze na několika lokalitách na Kraslicku v Krušných horách. Zde se o něj také pečuje – zejména obnovou a výstavbou tůněk, které potřebuje k rozmnožování.  

Užovka stromová (Zamenis longissimus, dříve Elaphe longissima) je 90 až 160 cm (vzácně i 200 cm) dlouhý had tmavšího zbarvení. Obývá teplé listnaté lesostepi. Její areál zahrnuje celou Evropu, u nás se vyskytuje pouze v Karlovarském kraji v okolí Ohře a na Jižní Moravě. Opatření pro ochranu druhu spočívají zejména v budování umělých líhnišť a v ochraně při migraci – často se totiž stává obětí automobilové dopravy. Je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy.

Zákon č. 114/1992 Sb, o ochraně přírody a krajiny, i vyhlášku 395/1992 Sb., obsahující seznam zvláště chráněných druhů, najdete na webu Ministerstva životního prostředí.

Informace o druzích a jejich výskytu v ČR a fotografie najdete na www.biolib.cz.

Zpět


Červený seznam ČR

Ohrožených druhů rostlin a živočichů je samozřejmě mnohem více, než kolik jich uvádí vyhláška Ministerstva životního prostředí v seznamu zvláště chráněných druhů. Velké rozdíly jsou zejména u bezobratlých živočichů a u rostlin. Odborníci proto sestavují tzv. červené seznamy pro jednotlivé skupiny rostlin a živočichů. Kromě červených seznamů pro Českou republiku existuje také celosvětový červený seznam, který sestavuje IUCN (Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů).

Tab. 2: Stupně ohrožení podle IUCN

Označení

Stupeň ohrožení

EX

 Vyhynulý (Extinct)

EW

 Vyhynulý v přírodě (Extinct in the Wild)

CR

 Kriticky ohrožený (Critically Endangered)

EN

 Ohrožený druh (Endangered)

VU

 Zranitelný (Vulnerable)

NT

 Téměř ohrožený (Near Threatened)

LC

 Málo dotčený (Least Concern)

Kategorie IUCN se používají i pro naše červené seznamy, s výjimkou cévnatých rostlin, kde jsou kategorie následující:

Tab. 3: Stupně ohrožení podle IUCN pro cévnaté rostliny

Označení

Stupeň ohrožení

A1

  Vyhynulé taxony

A2

  Nezvěstné taxony

A3

  Nejasné případy vyhynulých a nezvěstných

C1

  Kriticky ohrožené

C2

  Silně ohrožené

C3

  Ohrožené

C4

  Vzácnější taxony vyžadující další pozornost

C4a

  Vzácnější vyžadující pozornost – méně ohrožené

C4b

  Vzácnější vyžadující pozornost – nedostatečně prostudované

Příkladem druhu z červeného seznamu, který není uveden ve vyhlášce mezi zvláště chráněnými druhy, je hnědásek chrastavcový (Euphydryas aurinia). Tento motýl obývá velmi široký areál přes velkou část Evropy až do Asie, ve střední Evropě je ale v důsledku změn v hospodaření v krajině ohrožený. Je vázán na vlhké louky s výskytem živné rostliny čertkusu lučního (Succisa pratensis), na kterých se hospodaří jen volně (intenzivní hospodaření, hnojení a častá seč druhu vadí). V České republice se vyskytuje pouze v Karlovarském kraji. Více o hnědáskovi se můžete dozvědět ve filmu nebo na stránkách věnovaných mapování a ochraně motýlů.




Zpět

Památné stromy

Mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí lze vyhlásit za památné stromy. Je zakázáno je poškozovat a ničit, jejich ošetřování je prováděno se souhlasem orgánu ochrany přírody, který je vyhlásil. Vyhlašování, evidenci i rušení ochrany památných stromů zajišťují pověřené obecní úřady. V Karlovarském kraji je vyhlášeno 180 památných stromů, skupin stromů nebo alejí. V roce 2008 o nich byla vydána publikace Památné stromy Karlovarského kraje, kterou lze získat na Odboru životního prostředí a zemědělství Karlovarského kraje.

Patří mezi ně například dub na hrázi nádrže Dolíšky u silnice z Pastvin do Hranic, zámecká alej v Horních Lubech (přes 100 stromů), topol u zámeckého parku v Sokolově, lípa u hřbitova v Nové roli nebo Hroznatova lípa v klášterní zahradě v Teplé.

Galerii památných stromů najdete na turistickém portálu Karlovarského kraje. Všechny památné stromy jsou evidovány v Ústředním seznamu ochrany přírody.

Zpět


Kdo chrání přírodu

Orgány ochrany přírody

Zákonná povinnost ochrany přírody leží především na úřadech, které mají mezi sebou rozdělené kompetence.

            Obecní úřady povolují kácení dřevin mimo chráněná území.

            Pověřené obecní úřady registrují významné krajinné prvky a vydávají stanoviska k zásahům do nich a vyhlašují památné stromy mimo chráněná území.

            Obce s rozšířenou působností zejména vydávají stanoviska k zásahům do významných krajinných prvků ze zákona, vydávají stanoviska k odlesňování a zalesňování pozemků, povolují rozšiřování nepůvodních druhů, vydávají souhlasy k činnostem, které mohou změnit krajinný ráz, vyhlašují přechodně chráněné plochy a vymezují místní systém ekologické stability mimo chráněná území.

            Krajské úřady mimo jiné zpracovávají koncepce ochrany přírody, zřizují přírodní parky, přírodní rezervace a přírodní památky, zpracovávají plány péče o tato území a vyjadřují se k činnostem v nich, vydávají stanoviska k lesním hospodářským plánům, vydávají stanoviska k zásahům v evropsky významných lokalitách a ptačích oblastech, vydávají výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů, vymezují regionální systém ekologické stability, to vše mimo národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace a památky.

            Správy národních parků a chráněných krajinných oblastí vykonávají státní správu na území příslušného národního parku nebo CHKO a též na území národních přírodních rezervací a památek i mimo vlastní území, vydávají souhlasy k vyhrazení míst pro táboření, značení turistických cest, vydávají stanoviska ke stavbám na svém území, zpracovávají průzkumy a plány péče a vymezují na svém území místní a regionální systém ekologické stability.

Na území vojenských újezdů je odpovědnost za ochranu přírody na újezdním úřadu nebo Ministerstvu obrany.

            Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy ochrany přírody. Zpracovává koncepce ochrany přírody, zabezpečuje mezinárodní spolupráci, vykonává státní dozor, řídí Českou inspekci životního prostředí, vymezuje nadregionální systém ekologické stability, vyhlašuje národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace a památky, zpracovává záchranné programy pro zvláště chráněné druhy, stanovuje seznam zvláště chráněných druhů.

            Česká inspekce životního prostředí dozírá na činnost orgánů státní správy, právnických i fyzických osob z hlediska dodržování předpisů o ochraně přírody, nařizuje zastavení škodlivé činnosti a ukládá pokuty za porušení předpisů.

            Agentura ochrany přírody krajiny ČR je organizační složka státu, zřízená Ministerstvem životního prostředí. Jejím hlavním posláním je péče o přírodu a krajinu na území České republiky.

Tab. 4: Přehled obcí s rozšířenou působností v Karlovarském kraji:

Obec s rozšířenou působností

Obec s pověřeným obecním úřadem

Obce

Aš, Hazlov, Hranice, Krásná, Podhradí

Cheb

Cheb

Dolní Žandov, Františkovy Lázně, Cheb, Křižovatka, Libá, Lipová, Luby, Milhostov, Milíkov, Nebanice, Nový Kostel, Odrava, Okrouhlá, Plesná, Pomezí nad Ohří, Poustka, Skalná, Třebeň, Tuřany, Velký Luh, Vojtanov

Karlovy Vary

Karlovy Vary

Andělská hora, Bochov, Božíčany, Březová (u KV), Dalovice, Děpoltovice, Hory, Hradiště,Jenišov, Karlovy Vary, Kolová, Kyselka, Mírová, Nová Role, Otovice, Pila, Sadov, Stanovice, Stružná, Šemnice, Teplička

Nejdek

Černava, Nejdek, Nové Hamry, Smolné Pece, Vysoká Pec

Toužim

Bečov nad Teplou, Chodov (u Bečova), Krásné údolí, Otročín, Toužim, Útvina

Žlutice

Čichalov, Chyše, Štědrá, Pšov, Valeč, Věrušičky, Vrbice, Žlutice

Kraslice

Kraslice

Bublava, Jindřichovice, Kraslice, Oloví, Přebuz, Rotava, Stříbrná, Šindelová

Mariánské Lázně

Mariánské Lázně

Drmoul, Lázně Kynžvart, Mariánské Lázně, Mnichov, Ovesné Kladruby, Prameny, Stará Voda, Teplá, Trstěnice, Tři Sekery, Valy, Velká Hleďsebe, Vlkovice, Zádub-Závišín

Ostrov

Ostrov

Abertamy, Boží Dar, Hájek, Horní Blatná, Hroznětín, Jáchymov, Krásný Les, Merklín, Ostrov, Pernink, Potůčky, Stráž nad Ohří, Velichov, Vojkovice

Sokolov

Horní Slavkov

Horní Slavkov, Krásno Nová Ves

Chodov (u Sokolova)

Chodov, Nové Sedlo, Tatrovice, Vintířov, Vřesová

Kynšperk nad Ohří

Kaceřov, Kynšperk nad Ohří, Libavské Údolí,Šabina

Loket

Loket, Staré Sedlo

Sokolov

Březová (u Sokolova), Bukovany, Citice, Dasnice, Dolní Nivy, Dolní Rychnov, Habartov, Chlum Svaté Máří, Josefov, Krajková, Královské Poříčí, Lomnice, Rovná, Sokolov, Svatava, Těšovice


Občanská sdružení

Do ochrany přírody se často zapojují občanská sdružení. Zajišťují praktickou péči o mnohá zvláště chráněná území (kosení, prořezávky, úklid ...), zabývají se osvětou a zpracovávají přírodovědné průzkumy. Významnou (i když různě přijímanou) úlohu mají při různých správních řízeních (například územní nebo stavební řízení, případně posuzování vlivů na životní prostředí), do kterých se zapojují a hájí zájmy ochrany přírody.

Na území Karlovarského kraje působí například:

ZO ČSOP Kladská (Mariánské Lázně)

ZO ČSOP Berkut (Bečov nad Teplou)

ZO ČSOP Alter meles (Žlutice)

Mladí ochránci přírody (Chodov)

Drosera (záchranná stanice handikapovaných živočichů, Bublava)

Rosnatka – hnutí Brontosaurus (Boží Dar)

Klub za krásné Karlovarsko (Karlovy Vary)

Společnost pro trvale udržitelný život – regionální pobočka (Karlovy Vary, Cheb)

Občanské sdružení Kozodoj (Karlovy Vary)


Jednotlivci

Všechny zákony, činnost úřadů i občanských sdružení jsou málo platné, pokud svoji osobní zodpovědnost za stav přírody a krajiny nepřijme každý z nás. Je třeba si ale uvědomit, že jen třídit odpadky a nedělat nepořádek v lese nestačí. Ochrana přírody znamená také pochopit, že nemůžu mít a udělat všechno, co se mi zlíbí, že nemůžu postavit větrnou elektrárnu na tokaništi tetřívka, hotelový komplex v cenné lokalitě chráněného území, vysušit mokřad s výskytem chráněných druhů... Příroda je ale jedinečná svoji krásou i hodnotou a určitě stojí za to se kvůli ní i něčeho vzdát.

Zpět


Péče o přírodu a krajinu

Naše příroda a krajina je spoluvytvářená člověkem, i na péči o ní se tedy člověk musí podílet. Navíc musíme mnohdy odstraňovat následky špatného nakládání s přírodou.

Věda, mapování, monitoring

Každá péče o přírodu by měla vycházet z dobrých znalostí, musíme znát skutečné potřeby rostlin a živočichů i ekosystémů. Bez těchto vědomostí může snaha o péči o přírodu způsobit víc škody než užitku. Ochrana přírody se tedy neobejde bez výzkumu, který zajišťují většinou univerzity nebo akademie věd. Musíme také znát, kde co roste a žije, proto u nás probíhají mapovací projekty – například Agentura ochrany přírody a krajiny zajišťuje celostátní mapování biotopů (přírodních stanovišť) nebo mapování výskytu obojživelníků a plazů, probíhají průzkumy na zjištění výskytu konkrétních druhů, ať už chráněných nebo i nežádoucích (například invazních rostlin – jejich nejslavnější zástupce v Karlovarském kraji je bolševník velkolepý). Pravidelně je sledován stav populací zvláště chráněných druhů. Podrobné průzkumy probíhají ve zvláště chráněných územích.

Plány péče, záchranné programy

Pro každé zvláště chráněné území se na základě průzkumů zpracovávají plány péče, které stanoví, jak se o dané území starat. Plánované zásahy zohledňují zejména potřeby zvláště chráněných a ohrožených druhů a dalších cenných složek prostředí.

Pro vybrané zvláště chráněné druhy jsou zpracovány záchranné programy, které by měly zajistit dlouhodobé přežití druhu a zlepšení stavu jeho populace. Z druhů vyskytujících se v Karlovarském kraji je záchranný program zpracován pro perlorodku říční (Margaritifera margaritifera), sysla obecného (Spermophilus citellus) a užovku stromovou (Zamenis longissimus). Více o záchranných programech zde.

Management

Praktická péče o přírodu zahrnuje celé spektrum činností, které se řídí potřebami daného území nebo konkrétních druhů. Pokud jde o stanoviště málo ovlivněná člověkem, jako jsou například zachovalá rašeliniště, je tou nejlepší péčí nezasahovat vůbec. Louky vyžadují kosení, které je navíc třeba dobře načasovat dle potřeb na nich žijících druhů. Obojživelníci potřebují obnovovat tůně a vodní nádrže nebo je zbavovat přílišné rybí obsádky. Záchrana perlorodky říční vyžaduje v současné době umělé odchovy, ale z dlouhodobého hlediska především obnovu přirozených funkcí povodí perlorodkových toků. Řada druhů hmyzu, obojživelníků a ptáků je vázána na narušované povrchy a ideálním managementem je pro ně pojezd těžké vojenské techniky.

Dotace, náhrady

Protože ochrana přírody něco stojí, lze na ni čerpat dotace z českých i evropských zdrojů. Přehled finančních nástrojů na ochranu přírody lze najít zde. Peníze lze získat přímo na péči i jako náhradu za snížení výnosnosti pozemků při hospodaření dle potřeb ochrany přírody. Rovněž lze požadovat náhradu za škodu způsobenou zvláště chráněným druhem, například za ovci zabitou rysem.

Posuzování vlivů na životní prostředí

Jedním z nástrojů ochrany životního prostředí je tzv. EIA a SEA, tedy posuzování vlivů záměrů resp. koncepcí na životní prostředí. Součástí tohoto posuzování je i vyhodnocení vlivů na faunu, flóru a ekosystémy. Dle požadavků orgánů ochrany přírody může být v rámci EIA zpracováno i speciální biologické hodnocení, zaměřené především na rostliny, živočichy a zvláště chráněná území, a též hodnocení vlivů na evropsky významné lokality a ptačí oblasti. Posouzení podléhají takové záměry, které jmenuje zákon 100/2001 Sb., nebo ty, u nichž to požaduje orgán ochrany přírody. Jedná se například o silnice, těžbu surovin, továrny a skladové haly, rekreační areály apod. Posouzení provádějí jednotlivé kraje nebo Ministerstvo životního prostředí, podklady pro posouzení zpracovávají držitelé autorizací vydávaných Ministerstvem životního prostředí. V případě zjištění závažných vlivů může být požadována úprava záměru nebo může být jeho realizace zakázána. O posuzování vlivů na životním prostředí se můžete více dočíst na stránkách České informační agentury životního prostředí.

Odtud se dostanete i do informačního systému EIA a SEA, kde jsou evidovány všechny posuzované záměry a koncepce.


Zpět

Zemědělství, lesnictví a rybářství

Českou krajinu lze jednoznačně nazvat kulturní, jen minimum území u nás není člověkem ovlivněné. Výrazně se vedle budování sídel uplatňuje zemědělství, které utváří typický vzhled krajiny, dává jí tvar i barvu. Je neodmyslitelnou součástí naší přírody, vždyť za přírodu jistě považujeme louku plnou květin, polní ptáky i luční motýly, které zde máme právě díky zemědělství.  Stejně patrné ale je, že ne každý způsob hospodaření přírodě prospívá.

Tradiční zemědělské hospodaření ve střední Evropě bylo rodinného typu, spoléhalo především na lidskou a zvířecí sílu a vytvářelo v krajině pestrou mozaiku malých polí, luk, sadů, remízků, solitérních dřevin a alejí. Taková krajina byla bohatá na rostlinné i živočišné druhy, poskytovala prostor k životu nejen člověku. V průběhu 20. století se od tohoto typu hospodaření začalo upouštět, zemědělství se industrializovalo a intenzifikovalo, zaměřilo se především na výnos bez ohledu na další funkce zemědělství. V současné době se znovu hledají způsoby, jak hospodařit šetrněji k přírodě.

Stejně významné pro krajinu je i lesní hospodaření. Dřevo bylo odedávna významným stavebním materiálem i topivem a člověk začal lesy nejen kácet, ale i záměrně pěstovat. Postupně se stále více uplatňovalo pěstování smrkových monokultur, které sice rychle rostou, ale jsou nestabilní, náchylné k poškození škůdci a vichřicemi a druhová rozmanitost v nich je minimální. Dnes je proto snaha vysazovat vždy určitý podíl dalších dřevin a uplatňovat i jiné než holosečné způsoby těžby dřeva.

Velký význam pro naši přírodu a krajinu má také rybníkářství a rybářství, které už od středověku mění tvář naší krajiny. Nejstarší doložený rybník byl založen počátkem 12. století. Nejslavnějším rybníkářem je bezesporu Jakub Krčín, který vybudoval řadu rybníků v Jižních Čechách.

Zpět

Vliv zemědělství na přírodu

Zemědělství spolu s přírodními procesy dalo tvář naší krajině a druhová diverzita naší přírody je s ním nerozlučně spojena. Díky zemědělské činnosti máme celou řadu druhů vázaných na bezlesí, ať už jsou to louky nebo pole. Změny v hospodaření v průběhu 20. století, jeho intenzifikace (těžká mechanizace, užívání pesticidů, intenzivní hnojení, scelování pozemků, odvodňování atd.) měly ale za následek výrazný pokles druhové diverzity a přírodních hodnot krajiny. Hlavní příčiny a důsledky jsou tyto:

Vlivy na půdu

Těžká mechanika půdu utužuje, což negativně ovlivňuje úrodnost. Nevhodné hospodaření, například orba svažitých pozemků po spádnici, podporuje půdní erozi. Intenzivní hnojení a používání pesticidů ovlivňuje množství a druhové složení půdních organismů, které jsou přitom pro úrodnost půdy zásadní.

Eutrofizace

Eutrofizace je proces, při kterém dochází k přesycování prostředí živinami. K tomu velkou měrou přispívá přílišné hnojení, kdy se ze zemědělských ploch vyplavuje rostlinami nevyužitý dusík a fosfor, který pak zvyšuje úživnost vody nebo okolních půd. To vede k poklesu biodiverzity a k nárůstu těch druhů, kterým velké množství živin vyhovuje – například kopřivy dvoudomé nebo šťovíku tupolistého. Eutrofizace vod se projevuje velkým rozvojem fytoplanktonu – řas a sinic. Kromě toho, že taková voda nás neláká ke koupání (a může být pro nás i nebezpečná), kvůli poklesu kyslíku při rozkladu odumřelého fytoplanktonu v ní hynou i ryby a bezobratlí.

Pesticidy

Pesticidy jsou uměle vyrobené látky, kterými se ošetřují rostliny na obranu proti chorobám a škůdcům. Likvidují plísně, hmyz a plevele. Mohou ale poškodit a zahubit i jiné než cílové organismy a dostávají se i mimo plochu, na kterou byly aplikovány, jsou splavovány do vodních toků a na okolní půdu. Výsledkem jsou plochy prakticky bez života, a to nejen na polích, ale i v jejich okolí. Proniknou také do potravních řetězců (zasažený hmyz například loví ptáci) a díky reziduím v plodinách i do potravin.

Vlivy na krajinu

Tradiční hospodaření vytvořilo v krajině pestrou mozaiku malých políček oddělených mezemi a remízky, luk, pastvin, úhorů, lesních lemů atd. Taková krajina byla domovem řady druhů rostlin a živočichů, například motýlů a ptáků, kteří v dnešní jednotvárné krajině rozlehlých lánů nenajdou prostor k životu.

Vlivy na vodní bilanci

Kvůli intenzifikaci zemědělství byla regulována, zkrácena a často zatrubněna celá řada drobných vodních toků a odvodňovány mokřady. Díky tomu dnes krajina zadržuje mnohem méně vody, nedokáže se vyrovnat s extrémními srážkami a v době bez srážek trpí suchem.

Zpět

Konvenční nebo ekologické zemědělství?

V současnosti můžeme z hlediska dopadu na životní prostředí vyčlenit dva hlavní směry zemědělství - konvenční (intenzivní) a ekologické (alternativní, organické). Principem ekologického zemědělství je zejména hospodaření v souladu s přírodou, zákaz používání umělých hnojiv a pesticidů, pohoda (welfare) hospodářských zvířat, upřednostňování obnovitelných zdrojů energie a recyklace surovin. S vyloučením látek, které zatěžují prostředí a mohou kontaminovat potravní řetězec, souvisí výroba kvalitnějších produktů, které ekologičtí zemědělci smí v souladu se zákonem označovat jako BIO či EKO. Vedle mnoha výhod má i ekologické zemědělství své mouchy. Z pohledu ekozemědělců se jedná o značnou pracnost, vysoké náklady a nízkou produktivitu, což může vyústit v ohrožení rentability tohoto typu hospodaření.

Za kompromis mezi konvenčním a ekologickým zemědělstvím lze považovat tzv. integrované zemědělství, které usiluje o trvalou udržitelnost hospodářského systému a při hnojení, resp. ochraně rostlin používá jen tolik umělých hnojiv a pesticidů, kolik je nutné. 

Seznam ekozemědělců a prodejen biopotravin lze najít na stránkách http://www.pro-bio.cz.

Zpět

Zemědělské dotace a příroda

Zemědělství je bezpochyby významným činitelem, který je třeba brát v úvahu při ochraně biodiverzity a krajiny. Proto byly zavedeny dotace pro zemědělce podporující právě takové způsoby hospodaření, které budou mít na životní prostředí pozitivní vliv. Patří mezi ně zejména takzvaná agroenvironmentální opatření (v současné době jsou součásti Programu rozvoje venkova). Cílem těchto opatření je zachování a zvyšování biologické rozmanitosti, zvyšování schopnosti krajiny zadržovat vodu a zamezení půdní eroze.

Je dotováno:

  • ekologické zemědělství (více zde)
  • integrovaná produkce: Jedná se o způsob zemědělského hospodaření, který je šetrnější než konvenční hospodaření. Cílem je trvale udržitelný rozvoj. Snaží se užívat biologická, technická a chemická opatření zajišťující optimální výnosy s ohledem na životní prostředí, hospodárnost a sociální aspekty.
  • ošetřování travních porostů: luk, mezofilních a vlhkomilných luk, horských a suchomilných luk, trvale podmáčených a rašelinných luk, pastvin, suchých trávníků a vřesovišť, travních porostů s výskytem ptáků – chřástala polního a bahňáků
  • zatravňování orné půdy: Cílem je zpomalení odtoku vody a snížení půdní eroze. Přednostně se zatravňují pásy podél vodních toků, svažité pozemky, podmáčené půdy.
  • pěstování meziplodin: Meziplodiny jsou rostliny, které se na ploše pěstují mezi dvěma hlavními plodinami, tedy v době, kdy je pole zorané nebo je na něm strniště. Cílem je zlepšit půdní podmínky a zamezit půdní erozi a vyplavení živin.
  • pěstování biopásů, tedy pruhů o šíři 6-12 m na okraji nebo uprostřed půdních bloků, které se osejí pohankou, prosem, kapustou apod. a jsou ponechány po celý rok až do jara, takže poskytují úkryt a potravu pro živočichy i po sklizení plodin z okolních polí.

Agroenvironmentální dotace mají svá přesná pravidla, jejichž striktní uplatňování se ale ukázalo z hlediska ochrany přírody jako problematické. Velkým problémem například u dotací na louky je požadavek na dvě seče celého půdního bloku ročně, a to ve stanovených termínech. Výsledkem je plošné pokosení velkých ploch lučních porostů prakticky najednou, což má fatální následky pro faunu, zejména motýly a další bezobratlé, kteří naráz přijdou o zdroj potravy i úkryt. Konkrétním případem z Karlovarského kraje je hnědásek chrastavcový, motýl obývající vlhké louky s živnou rostlinou – čertkusem lučním. První seč, která proběhne v červnu nebo červenci, zlikviduje všechny kvetoucí rostliny a tedy zdroje nektaru pro dospělé motýly. Druhá seč v srpnu nebo září zničí společná hnízda housenek a připraví je o potravu. Na loukách zařazených do agroenvironmentálních dotací byl zaznamenán prudký pokles až zánik populace tohoto motýla v průběhu několika málo let od začátku jejich uplatňování. Z hlediska přírody by šetrnější bylo rozložit sečení luk do delšího intervalu a ponechávat každý rok jinou část pozemku nepokosenou. Titul biopásy zase požaduje zorat celý biopás do 31. května, což vede ke zničení případných hnízd ptáků.

Zpět

Způsoby lesního hospodaření

Pasečné hospodaření je nejčastější způsob pěstování lesa. Spočívá v plošném vykácení lesa, vysázení, pěstování (zahrnuje prořezávky a další péči o stromy) a následné opětovné vykácení. Celý cyklus, tzv. obmýtí, trvá přibližně 100 let. Tento systém je jednoduchý, lze při něm využít těžkou mechanizaci a zajišťuje pravidelnou možnost těžit dřevo. Nevýhodou je ale nízká stabilita porostů, náchylnost k přemnožení škůdců, kteří mají ve stejnověkých jednodruhových porostech mnohem lepší podmínky, k polomům díky otevřeným porostním stěnám. Druhová diverzita v takových lesích je minimální, protože nabízí jen jednotvárné prostředí. Navíc dochází k poškozování a erozi půdy a narušení vodního režimu. Protože se vykácí všechny stromy na ploše, nevyhne se těžba ani těm, které ještě nejsou mýtně zralé, což způsobuje i nižší výnosy.

Výběrová těžba znamená kácení jednotlivých stromů, a to těch, které jsou v ideálním stáří a velikosti. V lese tak najednou porostou stromy více věkových kategorií, umožní se přirozená obnova bez nutnosti vysazování. Jeden pokácený strom je brzy nahrazen jiným, protože pod ním už čekají různě vysoké mladší stromy. Porostou zde samozřejmě různé druhy dřevin. Vhodné je ponechávat v lese také určitý podíl mrtvého dřeva a nekácet stromy s dutinami, které jsou nutné pro hnízdění řady druhů ptáků, netopýry i bezobratlé. Půda není v žádném okamžiku zcela odkrytá, takže nedochází k erozi ani vysychání. Různověký les je také méně náchylný k polomům a hmyzím kalamitám. Druhová diverzita je samozřejmě díky nabídce různých mikrostanovišť vyšší. Jedná se o přírodě blízké hospodaření, které napodobuje přirozené procesy.

Nízký les, pařezina neboli výmladkový les je takový tvar lesa, který nevznikne vysázením nebo výsevem semen, ale z kořenových nebo pařezových výmladků. Hospodaření obvyklé na některých místech v minulosti spočívalo v pokácení dřevin (zejména buk, dub, habr) nízko u země a následně v pravidelném vyřezávání výmladků, které se využívaly jako palivové dřevo, případně na výrobu kol a nářadí. Takový les je odolný vůči škůdcům, na druhou stranu trpí pozdními mrazy a rychleji vyčerpává půdu, takže je třeba jej hnojit. Během 20. století se od tohoto typu hospodaření ustoupilo, dnes se o něm znovu uvažuje jako o obnovitelném zdroji energie.

Střední les kombinoval výmladkový a vysokokmenný les, jedná se tedy o pařezinu s ponechanými vzrostlými stromy. Takový les dokáže poskytnout jak palivové dřevo s častými výnosy, tak kvalitní dřevo pro stavebnictví. Zároveň je takový les druhově velmi bohatý, protože je více prosvětlený a vytváří širokou nabídku mikrostanovišť od porostů bylin, přes dřeviny různého stáří a vzrůstu až po vysoké stromy. I od tohoto způsobu hospodaření se během 20. století ustoupilo, což mělo za následek značné snížení druhové diverzity v jednotlivých lesích i vymírání druhů v celostátním měřítku. Dnes se opět o převedení některých lesů na střední uvažuje. Podle některých odborníků je střední les ve skutečnosti na našem území původní – před příchodem člověka byly lesy tohoto charakteru udržovány velkými býložravci, zejména pratury a zubry.

Pastevní lesy byly u nás také plošně rozšířené. Jednalo se jednoduše o lesy, ve kterých se pásla stáda dobytka, protože bezlesí bylo využíváno převážně jako orná půda. Lesy byly světlé, s řídkými vysokými stromy i značného stáří a minimálním podrostem, který byl trvale spásán. Problémem v těchto lesích byla minimální obnova, protože všechny semenáčky byly dobytkem zničeny.

Bezzásahovost je přístup, který je vhodné uplatňovat v přirozených ekosystémech, jako jsou například horské smrčiny. Má své místo v chráněných územích, kde má ochranářský význam lesa přednost před hospodářskou funkcí. Spoléháme přitom na přírodní procesy, které zajistí stabilitu lesa. Tu si ale nemůžeme představovat jako nehybnost, zakonzervovaný neměnný stav, ale spíše jako dynamickou rovnováhu. V přirozeném vývoji lesa mají své místo i disturbance způsobené větrem nebo škůdci, které vedou k úhynu některých stromů. Za takovým úhynem pak následuje přirozená obnova. Výsledkem je různorodý les s širokou nabídkou mikrostanovišť a tedy i vyšší druhová diverzita. 

FSC

Tak jako můžeme nakupovat zemědělské produkty v bio kvalitě, existuje obdobná varianta i ve výrobcích ze dřeva, certifikace FSC. Forest Stewardship Council je nevládní organizace s mezinárodní působností, u nás působí jako FSC, o.s. Cílem organizace je podporovat ekologicky šetrné, sociálně prospěšné a ekonomicky životaschopné obhospodařování lesů a tím napomoci chránit ohrožené a devastované světové lesy. Logo FSC na výrobku znamená záruku, že svým nákupem podporujete lesní hospodaření šetrné k přírodě a místním lidem. Lesy a podniky certifikované FSC musí splňovat předepsaný standard v hospodaření, přístupu k obyvatelům a životnímu prostředí. Více se můžete dozvědět na stránkách FSC Česká republika.

Zpět

Rybníkářství a rybářství

Důvodem zakládání rybníků byl samozřejmě chov ryb. Není to ale jejich jediná funkce, svůj význam mají i pro přírodu a krajinu. Mezi tzv. „mimoprodukční funkce“ rybníků řadíme následující:

  • zadržení vody v krajině
  • protipovodňové opatření
  • stanoviště pro rozvoj vodní vegetace
  • biotop pro obojživelníky, ptáky a další živočichy vázané na vodu
  • rozvoj mokřadních biotopů s cennými rostlinnými a živočišnými druhy v okolí rybníků
  • rekreace

Ne každý rybník ale všechny tyto funkce plní, záleží samozřejmě na způsobu hospodaření. Protipovodňovou funkci nebude plnit rybník trvale zcela naplněný na maximální kapacitu nebo z větší části zanesený nánosy bahna. Naopak nešetrné odbahnění celé plochy rybníka včetně všech litorálních (pobřežních) porostů zlikviduje vegetaci i na ni vázané druhy živočichů. Přílišná nebo nevhodná rybí obsádka, případně vypuštění rybníka v době výskytu snůšek a pulců zlikviduje populace obojživelníků. Vysazování nepůvodních druhů ryb může ohrozit i populace našich druhů. Přílišné hnojení vede k eutrofizaci vody, která pak není vhodným stanovištěm pro žádoucí rostliny a živočichy, a navíc je tak ovlivněna i kvalita navazujících vodních toků. Při správném nastavení hospodaření lze ale produkční a mimoprodukční funkce sloučit. V chráněných územích a v místech výskytu ohrožených druhů je třeba na mimoprodukční funkce klást důraz.

Na hospodaření v souladu se zájmy ochrany přírody, které více podporuje mimoprodukční funkce rybníků, lze čerpat dotace.

O rybnících v Karlovarském kraji více zde.

Zpět

Vliv člověka na vývoj krajiny

Člověk od nepaměti ovlivňuje krajinu, kterou obývá. Potřebujeme bydlet, a proto stavíme obydlí, osady, města. Potřebujeme jíst, a proto sbíráme plody z přírody, lovíme, pěstujeme zemědělské plodiny a chováme domácí zvířata. Potřebujeme se ohřát, a proto kácíme stromy a těžíme uhlí. Chceme se dopravovat z místa na místo, a proto budujeme cesty, silnice, dálnice a železnice. Asi největší změnu v krajině vyvolala neolitická revoluce, přechod od převažujícího lovu a sběru k zemědělství, která nastartovala vznik obrovských ploch sekundárního bezlesí. V průběhu dějin vnímal člověk přírodu někdy jako nepřítele, jindy jako pouhý zdroj a někdy i jako partnera. Staletým soužitím člověka a přírody se vytvořila současná tvář naší krajiny. Negativně se zejména v průběhu 20. století projevila unifikace krajiny a necitlivé zásahy do jejích funkcí. Rizikem pro přírodu v dnešní době je zejména vysoký počet obyvatel, naše stále větší nároky na prostor a suroviny, větší kupní síla a také nebývalé technické možnosti, které nám umožňují přetvářet v krátkém čase velké plochy.

Karlovarský kraj byl oproti jiným částem republiky díky svým přírodním podmínkám vždy relativně řidčeji osídlený. V 10. až 12. století bylo osídlení soustředěno zejména kolem královských hradů střežících zemské stezky a později i kolem šlechtických hradů. Města byla zakládána od 13. století, kolem roku 1240 bylo založeno královské město Loket, později Ostrov a Karlovy Vary. Zároveň vznikala města šlechtická (například Aš a Sokolov) a klášterní (Teplá). Ke každému městu patřily vesnice. Díky těžbě kovů byly osídleny i Krušné hory. Koncem 14. století už můžeme na velké části území mluvit jednoznačně o kulturní krajině a vliv člověka na přírodu byl značný. Například už ve 12. století byl na našem území vyhuben pratur, později též zubr evropský a medvěd hnědý.

Husitské války znamenaly úpadek a pokles počtu obyvatel. V 16. století přichází naopak rozmach, díky novým technologiím i intenzivnější zemědělství a také rozvoj rybníkářství. Šlechta si začíná stavět pohodlné zámky namísto nehostinných hradů. Třicetiletá válka v 17. století způsobila opět významný pokles počtu obyvatel a zánik celých vesnic. Baroko a rekatolizace přináší intenzivní výstavbu domů, kostelů ve městech a vesnicích a také kaplí křížů ve volné krajině.

Reformy Marie Terezie a Josefa II. znamenaly mimo jiné výstavbu silnic a železnic, parcelaci velkostatků, pořizování katastrálních soupisů a také I. vojenské mapování, díky kterému máme velmi dobrou představu o využití krajiny. Zintenzivňuje se zemědělství, dochází už i k rušení mezí a vysoušení pozemků. Pěstují se nové plodiny, například brambory nebo cukrovka. Rozvíjí se průmysl a s ním i těžba uhlí s řadou negativních dopadů na životní prostředí (znečištění ovzduší, odkaliště, důlní haldy, odpady). Rozmach zažívá lázeňství v lázeňském trojúhelníku.

Zásadní změnou pro Karlovarský kraj byla II. světová válka následovaná vysídlením sudetských Němců. Řada obcí zcela zanikla. Ve druhé polovině 20. století dochází ke kolektivizaci zemědělství, která znamená zavádění velkoplošného hospodaření, likvidaci mezí, solitérních a liniových dřevin či úhorů, využití těžké mechanizace, plošné odvodňování a regulaci vodních toků. Z krajiny zmizely cesty, pásy dřevin podél nich a břehová vegetace vodních toků, což vedlo k neprůchodnosti krajiny pro člověka i živočichy. Dále se rozšiřuje těžba uhlí a výstavba tepelných elektráren. Částečně uchráněno zůstalo pohraniční pásmo a zejména území vojenského újezdu Doupovské hory.

Od devadesátých let se na jednu stranu daleko více mluví o ochraně přírody a krajiny a obnově jejích přirozených funkcí, na druhou stranu vzrůstá zájem investorů o využití území dosud přírodě ponechaných bez ohledu na důsledky. Výrazně roste produkce odpadů a s tím i problém s jeho ukládáním a likvidací. Řada ekonomicky hůře využitelných ploch, například vlhké louky, je zase zcela opuštěna, což vede k jejich zarůstání a degradaci.

Zdroj: Zahradnický J., Mackovčin P. [eds] (2004): Plzeňsko a Karlovarsko. Chráněná území ČR, svazek XI. AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha 588 pp.

Pokud se o vývoj krajiny zajímáte, nemůžete minout knihu Václava Cílka Krajiny vnitřní a vnější (2. vydání, Praha, 2005).

Zejména učitelům je určena publikace Lokoč, Lokočová, Kolářová, Šulcová: Vývoj krajiny v České republice (2010).

Na stránkách Ústavu aplikované a krajinné ekologie Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně lze nalézt interaktivní elektronickou učebnici Krajinné ekologie určenou pro studenty VŠ.

Vložit mapy s adresáře mapy_vyvoj + komentář: Srovnání využití krajiny v době druhého vojenského mapování (1836-1852) a dnes – Slavkovský les severně od Lázní Kynžvart. Místa zaniklých obcí lze v terénu rozeznat. Mapový podklad CENIA.

Zpět


Krajina a těžba, rekultivace

Těžba nerostných surovin je vždy významným zásahem do krajiny. Podle typu těžby vznikají různě velké plochy s odtěženým povrchem, výsypky a odkaliště. Negativní vlivy si jistě dokáže vybavit každý, kdo se kdy pohyboval třeba v okolí Sokolova – zničená původní krajina, vysoká prašnost, často blízké tepelné elektrárny… Zároveň je ale třeba se na tato místa dívat jako na příležitost, nejen jako možný prostor pro vybudování rekreačního areálu, jakým je například jezero Michal u Sokolova nebo v současné době napouštěný Medard, ale i pro přírodu. Podkrušnohorská výsypka například hostí bohatou populaci vzácných ropuch krátkonohých, kamenolom Lipná obývá 11 druhů obojživelníků a plazů, pískovna Erika je evropsky významnou lokalitou s předmětem ochrany čolkem velkým a výskytem dalších 11 druhů obojživelníků a též ohrožené břehule říční (Riparia riparia).



To, zda nakonec zůstane stopa po těžbě mrtvou jizvou v krajině, nebo se stane oázou biodiverzity, záleží z velké části na zvoleném způsobu rekultivace. Jeden z využívaných typů je zemědělská rekultivace, jejímž cílem je využití ploch pro pěstování zemědělských plodin. Její nevýhodou je značná nákladnost, je třeba navést velkou vrstvu ornice, navíc poptávka po zemědělské půdě je v současné době spíše malá. Nejčastějším způsobem je lesnická rekultivace, tedy pěstování lesních porostů. Rekreační využití území je možné kromě vzniku velkých jezer i pro motokros nebo třeba vybudování golfového hřiště. Kromě vysokých nákladů je nevýhodou technických typů rekultivací i likvidace všech druhů, které se v území stihly zatím usídlit, a celkově nízká biodiverzita rekultivovaných prostor.

Přírodě blízká rekultivace

Řada odborníků dlouhodobě prosazuje větší využívání přírodě blízkých typů rekultivace, které více využívají přirozených přírodních procesů. Při těch je území ponecháno spontánní sukcesi nebo směrováno do cílového stavu za pomoci přírodě blízkých opatření s ohledem na druhy, které se v území vyskytují. Cílem je především zvýšit přírodní hodnotu území. Vždy je třeba předem promyslet, jaké území řešíme, jaké jsou možnosti a také cílový stav. Nutné je samozřejmě zajištění bezpečnosti, například stability těžebních stěn. Možnostmi obnovy člověkem narušených nebo zničených ekosystémů se zabývá obor ekologie obnovy.

Výsypky

Technická rekultivace výsypek spočívá většinou v zarovnání povrchu těžkou mechanizací, odvodnění, navezení organického materiálu nebo ornice a vysázení hustého porostu dřevin. Ty jsou následně několik let ošetřovány proti okusu zvěří a ožínány. Při zemědělské rekultivaci je na připravený povrch zpravidla vyseta travní směs.

Obvykle mají výsypky potenciál pro obnovu přirozenou sukcesí bez nutnosti vynakládat velké částky na technické rekultivace, jejichž cena se pohybuje okolo 0,5 až 2 milionů korun na hektar. Vhodnější je přitom, pokud je povrch výsypky členitější, tedy už v průběhu sypání se s přirozenou obnovou počítá. Při výskytu druhů vázaných na otevřené plochy, například ropuchy krátkonohé, je vhodné spontánní sukcesi spíše blokovat opakovaným narušováním vegetačního krytu.

Na Sokolovsku je dnes asi 90 km2 výsypek. Na více než polovině proběhla nebo probíhá technická rekultivace, část je zatím ponechána bez zásahů. Na mladších plochách převládají vytrvalé druhy (například třtina křovištní nebo podběl lékařský) a pionýrské dřeviny (bříza bělokorá, topol osika). Po 25 letech se začnou více uplatňovat luční a lesní druhy včetně vstavačů. Na 50 let starých plochách převažují rozvolněné lesy s břízou bělokorou a bohatým bylinným patrem. Lesnicky rekultivované výsypky vykazují i po desítkách let nižší biodiverzitu, než plochy spontánně zarostlé. FOTO Částečně spontánně zarůstající plocha na Podkrušnohorské výsypce (podkrusnohorska_vysypka)

Kamenolomy

Technická rekultivace kamenolomů spočívá v zarovnání nerovností, převrstvení ornicí a výsadbě zeleně. Diverzita takového území je velmi nízká, často dojde přímo k likvidaci populací ohrožených druhů. V nerekultivovaných kamenolomech se spontánně vyvíjí cenná společenstva a poměrně dobře se začleňují do krajiny. Druhové složení je závislé na okolních porostech a na horninovém podloží. V zatopených depresích se vyskytují obojživelníci, skalní stěny se stávají hnízdištěm výra velkého (Bubo bubo). Vhodnou péčí je údržba tůní proti zazemňování a likvidace případných výskytů invazních rostlin.

Pískovny

Technická rekultivace pískoven a štěrkopískoven opět spočívá v zarovnání povrchu a úpravě na zemědělskou ornou půdu, louku nebo lesní porost. Kvalita takových ploch z hlediska produkce je nižší, než byla před samotnou těžbou, hodnota pro přírodu je pak minimální. Většina pískoven má přitom potenciál na přirozenou obnovu, jejímž výsledkem je pestrá mozaika porostů, často s tůněmi a s výskytem řady vzácných a ohrožených druhů. Mnohdy jsou z hlediska přírodní hodnoty účelné managementové zásahy, jako je obnova zarůstajících tůní a likvidace invazních rostlin. Zajímavým příkladem z Karlovarského kraje je evropsky významná lokalita Pískovna Erika, která je z větší části ponechána samovolnému vývoji. Jednotlivé části byly přitom opuštěny v různou dobu, takže je možné pozorovat zde postup sukcese.



Rašeliniště

Rašeliniště patří mezi naše nejvzácnější biotopy, v Karlovarském kraji jsou oproti zbytku republiky relativně hojnější, a to v Krušných horách a ve Slavkovském lese. Řada z nich je ale poškozena vysoušením nebo těžbou v minulosti. Technická rekultivace spočívá většinou v zalesnění při zachování funkce odvodňovacích kanálů. Taková rašeliniště ale nadále degradují a nemají hodnotu z hlediska biodiverzity ani retence vody. Přírodě blízká obnova je závislá především na vodním režimu. Pokud je zachovalý, pak se často rašeliniště obnoví spontánně. U odvodněných rašelinišť je třeba nejprve zahradit odvodňovací kanály. V současné době probíhá například revitalizace rašeliniště nedaleko Krásna, které bylo v minulosti plošně odvodněno a těženo, v současné době je z jedné jeho části odebírána rašelina pro lázeňské účely, což by při dodržení stanovených pravidel mělo být s obnovou funkcí rašeliniště slučitelné.

Informace čerpány zejména z publikace Řehounek, Řehounková, Prach [eds] 2010: Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných surovin a průmyslovými deponiemi. Calla, České Budějovice. Publikace je ke stažení na stránkách sdružení Calla.

Zpět

Vojáci a příroda

Významným způsobem se o ochranu přírody zasloužila armáda. Pomineme-li uzavřené pohraniční pásmo, kde se dochovaly zejména samovolně rostoucí, člověkem málo ovlivněné biotopy, zajímavá a z přírodovědného hlediska hodnotná území vznikla i ve vojenských újezdech a na cvičištích.

Vojenská cvičiště jsou menší a byla intenzivně využívaná. Pojezdy tanků a hloubení zákopů trvale narušovaly vegetační kryt, vznikaly prohlubně a rýhy často naplněné vodou. Území zůstalo převážně odlesněné a zároveň nebylo zemědělsky využíváno, což se mimo vojenská cvičiště stává málokdy. Výsledkem je specifický biotop, který vyhovuje celé řadě druhů včetně vzácných a ohrožených. V první řadě se jedná o obojživelníky, kteří osidlují tůně v rýhách a prohlubních (kuňky, čolci, skokani). Protože malé tůně mají tendenci zarůstat vegetací a zazemňovat se, jsou obojživelníci závislí na jejich obnovování, což zcela zdarma dělala vojenská technika. Někteří jedinci sice takovou „péči“ nepřežili a zahynuli pod pásy tanků, ale díky bohaté nabídce biotopu populace obojživelníků na cvičištích vzkvétaly. Dále zde žije celá řada druhů ptáků, vázaných na otevřené a narušované plochy, například skřivan lesní (Lullula arborea) nebo bramborníček černohlavý (Saxicola rubicola), a také plazi. Zajímavé jsou tyto lokality i z hlediska hmyzu a dalších skupin bezobratlých. Pro řadu ohrožených druhů živočichů jsou vojenská cvičiště velmi významnými lokalitami z hlediska celkového stavu populace u nás.

Velkým současným problémem je opuštění řady cvičišť, která vzhledem k jiné orientaci armády byla od 90. let 20. století postupně předávána zpět obcím. Často od té doby leží ladem, postupně zarůstají vysokou vegetací a dřevinami, tůně se zazemňují a druhová diverzita klesá. Někdy jsou i cílem komerčních aktivit, umisťování skládek, fotovoltaických elektráren, nebo jsou přímo „rekultivována“, což znamená nenávratné zničení jejich přírodní hodnoty. Někde je i snaha o péči směřující k zachování jejich hodnoty. Vhodným způsobem péče jsou například přehlídky vojenských vozidel, závody tahačů nebo offroadů, ideálně mimo období rozmnožování obojživelníků.

Nedaleko Drmoulu pod Panským vrchem, na místě zaniklých obcí Cech Svatého Víta a Skelná huť, se nachází bývalé vojenské cvičiště, které by mohlo sloužit jako příklad dobré praxe. Od 50. let do začátku 21. století sloužilo jako takticko průpravné cvičiště řidičů pásových vozidel. Po navrácení obcím začalo území sloužit k rekreaci i k ochraně přírody, na části se pořádají závody offroadů, vznikla zde naučná stezka s povalovým chodníkem, místy byly vysázeny stromy, jinde probíhá pastva ovcí a kosení porostů.

Vojenský újezd Hradiště zaujímá většinu plochy Doupovských hor, celkem 33 161 ha. Před vznikem újezdu se zde nacházely desítky obcí a samot, obyvatel zde významně ubylo už v roce 1945, protože se jednalo především o německou oblast.

Od poloviny 20. století zůstala celé plocha újezdu prakticky vylidněná. V celé republice řádila intenzifikace hospodaření, scelování pozemků, meliorace a chemizace, zatímco v Doupovských horách probíhaly naprosto odlišné procesy. Na místech tankových cest je trvale narušován půdní kryt, na střelnicích je vegetace pozměněná požáry, vznikají tůně, velké plochy jsou ponechány sukcesi a vyvíjí se zde společenstva přirozených lesních porostů, časté jsou křovinaté pásy, roztroušené dřeviny, místy jsou extenzivně (volně) obhospodařovány louky a rybníky, udržují se společenstva skalních stepí. Díky tomu se zde vyvinula hodnotná mozaika různých biotopů a tím i neobyčejně druhově bohatá společenstva rostlin a živočichů. Seznam vzácných a ohrožených druhů, které se zde vyskytují, by vydal na několik stránek. O kvalitách území svědčí i fakt, že zde byla vyhlášena ptačí oblast Doupovské hory a evropsky významná lokalita Hradiště a 13 maloplošných zvláště chráněných území. Připraveny jsou i podklady pro vyhlášení chráněné krajinné oblasti, což zatím naráží na nesouhlas ministerstva obrany, přestože by to rozhodně neznamenalo ukončení vojenského cvičení. Naopak setrvání armády je pro ochranu přírody žádoucí. V některých ohledech by bylo potřeba nastavit pravidla hospodaření, zejména v lesích, a zvláště by bylo třeba rozšířit péči o cenné luční porosty, kterým hrozí zarůstání i díky útlumu činnosti armády.

O Doupovských horách vyšel vyčerpávající článek v časopise Ochrana přírody, Matějů J. 2010: Doupovské hory. Ochrana přírody, 4/2010, pp. 2-6. Článek je možné najít v elektronické verzi na stránkách časopisu.




Zpět

Invazní druhy

Jako invazi označujeme šíření nepůvodních druhů, které obsazují stávající společenstva a vytlačují původní druhy. V každé zemi žije mnoho nepůvodních druhů rostlin i živočichů, velká většina z nich byla zavlečena činností člověka, ať už úmyslně, nebo neúmyslně. Jen velmi malý počet nepůvodních druhů se ale začne nekontrolovatelně šířit a vytlačovat druhy v místě původní.

Jsou to druhy, které dokážou využít podmínek, jež nevyhovují domácím druhům, nebo které nemají v novém prostředí přirozené nepřátele. Původní druhy obvykle nemají vytvořené schopnosti konkurovat zavlečeným druhům nebo tyto invazní druhy mají přímo toxický vliv na své okolí. Invazní druhy se navíc umí šířit velice rychle – vytvářejí velké množství semen nebo se šíří pomocí kořenových výhonků – a jsou často velmi odolné. Tím jsou invazní druhy nesmírně obtížně odstranitelné z místa, kam se jednou rozšířily.

Nejúčinnější zbraní proti nim je tedy nedovolit jim vůbec se v území usadit. Částečně tento problém řeší zákon o ochraně přírody a krajiny, podle kterého je zakázáno úmyslné rozšiřování nepůvodních druhů do naší přírody. Mnoho druhů se však šíří samovolně nebo je člověk rozšiřuje nevědomky (např.  z rostlin se šíří netýkavka žláznatá podél vodních toků, pajasan žláznatý a další druhy se snadno rozšiřují s dopravou podél železničních tratí a silnic).

V případě likvidace invazních rostlin je obvykle potřeba použít kombinace mechanických (vytrhávání, kosení) a chemických způsobů a ani tehdy není zaručen stoprocentní úspěch. Zcela vyhubit se většina invazních druhů dá jen pokud je zasažená lokalita poměrně malá, na větších plochách bývá obvykle především snaha zabránit druhu v dalším rozšíření. Zatím nedostatečně odzkoušená a nákladná je biologická ochrana proti invazním druhům. Jedná se o nasazení predátorů proti nežádoucím druhům. Problém je ten, že tito predátoři obvykle také patří mezi nepůvodní druhy a může se stát, že začnou napadat i domácí organismy nebo se sami stanou invazními. Biologická likvidace se ve světě testuje především mezi invazními zástupci říše hmyzu.

Pro Karlovarský kraj je stěžejní výskyt invazních druhů rostlin. Republikovým unikátem v negativním smyslu je zde beze sporu bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum). Jako okrasná rostlina byl poprvé v našich zemích vysazen v roce 1862 u zámku v Lázních Kynžvart. Odtud byl odvezen i do dalších částí republiky, přesto je ve volné přírodě západních Čech rozšířen nejvíc. Velmi podrobně o situaci bolševníku u nás i ve zbytku Evropy a o možnostech jeho likvidace je k nalezení zde.

Podél řek i menších vodních toků se šíří netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), původem z Nepálu a Kašmíru. Také tento druh k nám byl dovezen jako okrasná rostlina, dnes obsazuje obrovské plochy na vlhčích místech v celé republice.

Další invazní rostlinou Karlovarského kraje je křídlatka (Reynoutria sp.). I tato rostlina původem z Asie byla u nás původně pěstovaná jako okrasná, jejímu masivnímu rozšíření v okolí vodních toků pomohly rozsáhlé povodně v uplynulém desetiletí. Šíří se snadno i podél komunikací. Celkem se u nás vyskytují tři druhy této rostliny – křídlatka japonská (Reynoutria japonica), křídlatka sachalinská (R. sachalinensis) a kříženec těchto dvou druhů křídlatka česká (R. ×bohemica).

Mnoho lokalit výskytu vzácných rostlin a živočichů je v Karlovarském kraji ohroženo také výskytem fialové lupiny, přesněji vlčího bobu mnoholistého (Lupinus polyphyllus).

Proti invazním rostlinám v Karlovarském kraji zasahují jednotlivé obce, neziskové organizace i různé podniky a instituce. Finance na tato opatření lze získat z různých dotačních programů. Z dotací od Evropské unie bude z velké části financován největší projekt v této oblasti, který realizuje v současné době město Mariánské Lázně a který je jedním z nejrozsáhlejších v rámci celé republiky. Jedná se o pilotní projekt zaměřený na omezení výskytu bolševníku velkolepého v povodí Kosího potoka. Za posledních 15 let se zvýšila plocha zasažená bolševníkem v tomto povodí z 50 ha až na téměř 700 ha. Na základě zmapování výskytu bolševníku dochází na zasažených místech od roku 2010 k jeho likvidaci chemicky nebo mechanicky (posečením) tam, kde chemie nemůže být použita (blízkost významných vodních toků a ploch, půda obdělávaná v rámci ekologického zemědělství, území CHKO). Likvidace bude probíhat do konce roku 2013, dalších 10 let pak území bude kontrolováno. Aby se ale zpět nemohl bolševník rozšířit, je potřeba proti němu zasáhnout i na zbylém území kraje. Zamořeno je v celém kraji bolševníkem území o rozloze kolem 40 km2. Ještě letos by měly vzniknout další podobné projekty, které se budou ucházet o finance ze zdrojů EU a které budou čerpat ze zkušeností mariánskolázeňského projektu.

Více o jednotlivých invazních druzích rostlin, situaci v ČR i způsobech zásahu proti nim najdete zde, zde nebo zde.

Zpět

Text/HTML

Copyright ©2011 Zelený kompas. Všechna práva vyhrazena.

 

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
  |  Přihlásit se